Zcela v idylické poloze – na okraji zámeckého rybníka – leží Bažantí zámeček. Se svým miniaturním přístavem a jediným majákem v Sasku nabízel již za dob Augusta Silného místo pro opojné slavnosti.
V roce 1728 nechal August Silný položit základní kámen rokokové stavby. V roce 1770 následovala představená ptačí voliéra. Nákladným restaurováním v letech 2010 až 2013 byly opět zcela obnoveny exotické a ve světovém měřítku jedinečné nástěnné gobelíny z peří, slámy, perel a výšivek ve stylu chinoiserie. Bažantí zámeček na zámku Moritzburg se tak řadí k nejvýznamnějším německým památkám s vysokou kunsthistorickou hodnotou.
Zámek Moritzburg získává bažantnici.
Když v 18. století nechal August Silný zámek Moritzburg přestavět, nechal také v roce 1728 zalo žit východně od loveckého zámku bažantnici. Zde měli být chováni bažanti pro královskou tabuli. V Sedmileté válce (1756 – 1763) byla však zahrada s bažantnicí zpustošena.
Obnova a dokončení
Kurfiřt Bedřich August III. zahájil v roce begann 1769 – rok po svém nástupu na trůn – rekonstrukci areálu. Camillo hrabě Marcolini – vrchní komorník a přítel mladého kurfiřta – pronajmul zahradu a nechal zde architekta Johanna Daniela Schade na místě staré budovy bažantnice postait letohrádek. Stavba pro kurfiřta vznikla mezi lety 1770 až 1776 ve stylu chinoiserie a byla konečně rozšířena o budovu přádelny, kašnu, živý plot ve tvaru písmen, obytný dům hraběte Marcoliniho, obilinici a budovy stájí a kočároven. Molo s majákem, přístav a Dardanely následovaly rovněž mezi lety 1775 a 1776. V tom samém roce vznikla fregata pro plachtění a také dva umělé ostrovy.
Od královského rodu po Svobodný stát Sasko
Po roce 1815 byl intenzivní chov bažantů zastaven a zůstali zde pouze ušlechtilí bažanti a jiné exotické ptactvo. Ještě do roku 1945 byla zahrada bažantnice vlastnictvím saského královského domu. Dnes patří většina zahrady Svobodnému státu Sasko. Ten má zajistit rekonstrukci historických struktur.
Dnešní využití a expozice
Bažantí zámeček je považován za poslední zámek v Sasku, který se dochoval v původním stylu drážďanského rokoka. Na necelých 13,4 metrech čtverečných se Johannu Danielovi Schade podařilo vytvořit mistrovské architektonické dílo, neboť zde se nachází antichambre, pracovní kabinet, obývací kabinet, ložnice, toaleta a předpokoj. V horním podlaží je dokonce jídelní sál a apartmá. V této miniaturní stavbě můžete stále znovu objevovat nové zábavné vestavěné prvky, které ulehčovaly panský život.