Historie

Teprve okolo roku 1800 zasadil jeden z pravnuků kurfiřta okolí zámku do širší krajiny. Vznikl Bažantí zámeček, přístav a maják s molem u Dolního rybníka u vsi Bärnsdorf. Od roku 1933 se stal zámek Moritzburg sídlem wettinského prince Arnošta Jindřicha Saského, než byli v roce 1945 Wettinové vyvlastněni. Některé ze svých vzácných uměleckých pokladů zakopali Arnošt Jindřich Saský a jeho synové v zámeckém parku, ale až na několik výjimek byly tyto nalezeny a odvezeny sovětskými jednotkami. Teprve v roce 1996 našli řadu beden se zlatnickými prácemi, osázenými drahokamy, amatéřští archeologové a přiřadili je wettinskému pokladu. Dnes je Moritzburg známým místem, kde se scházejí milovníci saského baroka a míšeňského porcelánu.

Kurfiřt August Silný měl však se zámkem Moritzburg ještě jiné plány. V roce 1723 začala velká přestavba renesančního zámku na barokní lovecký letohrádek. Kurfiřt tu chtěl pořádat okázalé slavnosti a výstřední hony. Jeho snem bylo postavit zde »Dianin Chrám«, obklopený výběhy s exotickými zvířaty - lvy, gepardy a bizony. K tomu také patřily opulentní hostiny a inscenované námořní bitvy. Projektem byl pověřen architekt  Matthäus  Daniel Pöppelmann. Nechal založit nové rybníky a obory – o tom svědčí bažantnice východně od zámku. Na úpravě vybavení interiéru sedmi sálů a více než 200 komnat se podíleli ti nejlepší řemeslníci a umělci ze Saska. Celý areál je uměleckým dílem velkolepé architektonické jasnosti a krajinné harmonie. Po smrti Augusta Silného zůstala přestavba nedokončená.

Vévoda Mořic Saský nechal v roce 1542 na žulovém návrší v lese Friedewald, bohatém na divokou zvěř, postavit lovecký zámek v renesančním stylu. Již brzy se tento zámek, jenž později získal jméno po vévodovi, stal středem saské lovecké společnosti. Zámecká kaple byla postavena teprve v roce 1661 pod vedením kurfiřta Jana Jiřího II. a v důsledku korunovace Augusta Silného za polského krále byla vysvěcena katolicky. Dodnes se v kapli konají pravidelné bohoslužby.